Israman

17.1.2014 Ironman Izrael


Felt wings

KOLA FELT


Opravy Karbonu



BBB



bikeranch - odborný prodej a servis jízdních kol


Israman - Ironman Izrael


isramanReport by Michal Kohoutek

O neúspěchu se vždy píše hůře než o úspěchu. Ovšem každý neúspěch s sebou nese i cenné zkušenosti a každej občas potřebuje dostat pořádnou lekci, aby si uvědomil, kde dělá chybu a že nic se nemá podceňovat.

Na závod jsme se Krupim cíleně připravovali a když se zamyslím nad plaveckým časem 1 hodina a 3 minuty, tak jsme při tréninkách v bazénu a na volné vodě udělali velký kus práce. Plavání z mého pohledu super, nijak mě nevysílilo a byl jsem v pohodě schopnej běžet cca 400 metrů do depa.

Depo 1, až na to že mi při vyndavání dresu z tašky vypadali všechny banány na zem, proběhlo také bez problémů a rychle.

Na začátku kola byla trochu zima, ale jelikož nás čekalo skoro hodinový stoupání do hor, tak to bylo v pohodě. Před náma už byla spousta štafet a lidí, kteří jeli polovičního IM. Až na první obrátku na 30 km jsem tedy předjížděl kvanta lidí. Měli jsme štěstí, protože vítr nefoukal nijak hrozivě a rychlost byla pořád velká. Při točce na 90 km u depa 2 už sem věděl jak na tom jsem. Jel sem hodně dobře a přišlo mi, že to nestojí ani tolik sil. Pokračoval jsem dál stejnou intenzitou (to už ale byla chyba). Na další točce po 45ti km jsem si spočítal, že jsem 8 a zdálo se mi, že borec předemnou vadne. Tady už jsem se nechal hodně ovlivnit vidinou skvělého času na kole a soutěživostí. Pořád sem udržoval výkon a dalšího soupeře sem nechal někdě v dáli za sebou.

isramanZásadní problém pro mě byl, že na občerstvovačkách na kole byly pouze gely, energy tyčinky, voda a ionťák. Na krátký závod by mi to nevadilo, ale tady sem tušil, že to nebude úplně dobrý. Měli jsme nakoupený banány (což je v Eilatu taky slušnej problém sehnat), ale čtyři banány v kapsách dresu mě spasit nemohly. Udělal jsem nejspíš i další zásadní chybu a na rám kola jsem nalepil tablety Maca, což je přírodní bylina, která stimuluje svaly a psychiku, dává energii a regeneruje. Neměl jsem ji vyzkoušenou.

Každopádně z kola jsem slezl po necelých 6ti hodinách na sedmém místě. Super pocit a když sem vyběhl z depa, tak sem věděl, že to neudržim, ale že nohy mě jakž takž nesou a že mam zaděláno na celkovej čas pod 13 hodin, kterej sem měl za cíl. Seběh kopce, kterej jsme předtím vyjížděli byla naprostá prasárna. Přudší pasáže neskutečně vyčerpávali, bezesporu běh pro opravdové labužníky :-) bohužel po cca 4 km se začal cítit, že už to neni dobrý. Střídavě jsem šel a běžel, došel si na záchod a občas zastavil. Za chvíli sem se už nemohl narovnat, protože mi to nedovolili křeče v žaludku. Sednul na silnici a koukal na občerstvovačku, která byla 500 metrů předemnou. 

Věděl jsem, že by tam měla bejt coca cola a říkal sem si, že se tam dostanu a zkusim se dát dohromady. V tu chvíli už sem se ve stoje klepal a jakmile jsem si opět stoupnul a udělal dva kroky, tak mě zase neskutečně píchlo, zamotala se mi hlava a měl sem černo před očima. Nebyl sem schopnej ujít pár metrů a složil sem se na zem. To už mi bylo jasný, že to asi nedám. Během vteřiny u mě bylo auto s pořadatelem. Při představě co by mě ještě čekalo sem si byl jistej, že bych to nedokončil. Nechal sem se odvézt zpět na kopec do sanitky, kde mi dali infuzi. Bylo to jednoduchý rozhodnutí a pořád přemýšlím, jestli nebylo špatný. Ale jel sem přes závit, to je mi teď už jasný a i kdybych se dostal o těch 500 metrů dál, stejně bych to nejspíš nezvládnul celý.

isramanBoj se svými démony na trati jsem prohrál. Když to hodnotím zpětně, asi sem prohrál už před startem. Na normálních závodech, pokud nejde o něco zásadního, už nervózní nejsem. Nějaký triatlony už sem objel a nebyl jsem nervózní ani na startu Isramena a to byla chyba. Neměl jsem respekt k náročné trati, ani k soupeřům. Jednoduše sem jel moc rychle a myslel sem si, že už to nějak doběhnu, ale tak to na IM prostě nechodí. Maraton sám o sobě neni jednoduchý, ale po 180ti kilometrech na kole s převýšením 3200 metrů je to masakr. Chrissie Welington (vícenásobná mistrině světa v IM na Havaji) ve své knize napsala něco co mi utkvělo a dokonale to vystihuje situaci. "Po 180ti kilometrech na kole máte při běhu pocit, jako by jste měli nohy z rosolu, ale to přejde. Po pár minutách budete mít pocit, jako by byly z olova".

Mam velký obdiv pro všechny, kdo tenhle závod a vůbec Ironmana dokážou dokončit. Neni to jednoduchej sport a jak se ukázalo, je to víc o hlavě než o svalech. Příště snad budu chytřejší, určitě budu mít respekt...

Měli jsme spoustu zážitků a o všem by se dalo dlouze povídat, ale co se týče závodu, je to asi tak vše.

Chtěl bych znovu poděkovat Petrovi Valešovi www.etriatlon.cz za zapůjčení rámového setu Scott Plasma a mému brataranci Ivanovi za kola Zipp 404. Kolo v tomhle setupu je něco jako zbraň hromadnýho ničení a neskutečně sem si to užíval, nikdy sem nejel a nejspíš ani nepojedu na tak rychlym kole. Hodně mě to motivovalo pořádně dupat a využít ho na 110%. btw topspeed při závodě 81 km/h a průměr něco lehce nad 30km/h. Také děkuji Tondovi za sporttester Suunto a všem kamarádům a známým, protože mě hodně podpořili, čehož si moc vážím!!!

Michal

Závodníci

Komentáře (0)

Okomentuj