Xterra Switzerland

27.6.2015 - Xterra Switzerland


Felt wings

KOLA FELT


Opravy Karbonu



BBB



bikeranch - odborný prodej a servis jízdních kol


Xterra Switzerland


Přípravu na závod zahajuji už v pondělí, kdy mam domluvenou výměnu vadné GPS antény ve Fordu u Motola. Ráno než odvezu auto do servisu se ještě stavuji na benzínce, abych auto umyl a vyčistil, což je můj rituál před každou delší cestou. Jak si tak stojím v nájezdu do myčky, tak koukám, že se mi přední pneumatiky pěkně drolí... Holt zimáky v létě nic moc. Byly sice na dojetí, ale v tomhle stavu by s nima Schumacher nejel ani pro rohlíky, natož do Švýcarska a zpátky. Psychicky se připravuji na to, že k anténě vezmu ještě sadu letních pneu...

 

Ve Fordu je vše domluveno a byly mi porazeno jaké pneu objednat. Ve čtvrtek dorazili pneumatiky, ale auto stále není. Na to že v pátek hned ráno vyrážíme celkem presíček. Po čtvrteční ranní urgenci mi v poledne volá servis, že to nestíhají. Nedá se svítit, na GPSku prdim, hlavně musím přezout. Musím zalarmovat mamku, aby auto vyzvedla, přivezla ho ke mě do práce, naložila gumy a zavezla na přezutí. Tak se děje a auto i s gumama čeká na přezutí. Za půl hodiny mi volá pneuservis, že gumy, který jsem dodal na moje auto nepatří, špatný rozměr... Marně se štípu do ruky, tohle není zlý sen, to je moje čtvrteční realita!!!

 

Do Švýcarska vyrážíme v pátek ráno s mamkou, mapama vytištěnejma z googlu a starejma „dobrejma“ zimákama, který snad vydrží ještě dalších 2000 km. Až na jedno zaváhání ve švýcarském Vallorbe dorážíme na místo závodu bez bloudění a v dobrém čase. Vyzvedávám závodní balíček. Ke startovnému za 2.700,- Kč platím dalších 30 euro za jednodenní licenci (expensive shit) a valíme o 50 km dále do Francie, kde máme zajištěné bydlení u kamarádů méha kamaráda Petra, který vyrazil o den dříve a už tam na nás čeká.

 

V sobotu v 11:00 se přesouváme na start do Les Charboniéres. Skoro jsem se dostal do depresí, že jsem si zapoměl zrcadlový brejle na plavaní, naštěstí jsem je pak našel zabalený v druhý čepičce :-) balim věci do tašky k neoprenu a valim vše pochystat do depíčka. Promeškávám rozpravu o trati i čas na rozplavání. Jdu se bokem aspoň trochu smočit, páč je mi v neoprenu pěkný vedro. Lezu do vody a lýtkem zachytávám o vyvýšený dřevěný břeh. Malá nehoda má za následek velkou díru v neoprenu (expensive shit).

 

14:00 start elite muži, 14:02 start elite ženy, 14:04 start age group muži... Stojíme ve vodě a atmosféra by se dala krájet. START! Z první řady to hned bombim, abych se nepropadnul někam moc daleko. Po prvních 300 metrech se to hezky natahuje a mě se daří plavat v první skupině. Tempo je ovšem dost vysoký a prvních asi 6 borců plave zkrátka o trošku rychleji než já. Výsledek je ten, že na pětistovce už mam 3 metry díru, kterou nejsem schopnej stáhnout a zbytek tratě si odplavávám na vlastní triko. na 1100 metrech doplavávám elite ženy a tesně před výlezem z vody i posledního elite chlapa.


z vody do depa

 

Při výlezu z vody, těsně před břehem, šlapu do nějaký díry o který samozřejmě nevim a padám na kolena. Fastuju do depa, všechno jde jak po másle a za chvíli už skáču na bajka a valim do kopce. Chvíli trvá než se tělo vzpamatuje, první kopec je neskutečný utrpení. Pak se ale postupně rozjíždím a začínám dojíždět borce předemnou.

 

Ve chvíli, kdy se tělo vzpamatuje ovšem začínám cítit nepříjemné brnění na palci pravé nohy. Tento pocit znám, zažil jsem ho asi před měsícem, když jsme byly ráno plavat na písáku v Ovčárech. Po plavání jsem jel na kole do práce a cítil jsem to samé, měl jsem totiž rozříznuté bříško palce. Určitě jde o následek klopítnutí ve vodě. Je to nepříjemný, ale na kole to tak hrozný neni a nebrání mi to v tom, abych dojel zase pár borců a ve sjezdu je nechal někde za sebou.

 

Čim víc se blížím, do depa, tim víc je palec bolavej, ale pořád to není nic proti tomu, co bude následovat. Do depa přijedu na 8. místě! Na kole jsem zajel super čas a mam výbornou pozici do běhu. Trochu váhám jestli při přezouvání kouknout jak vypadá zranění. Nakonec mi to nedá a když vidím palec od krve, tak radši hned nazouvám boty a běžim z depa na trať.


depo kolo

 

Ať chci nebo ne, dost mě to limituje, došlapuju na vnější stranu chodidla a začínaj mě bolet svaly o kterejch ani nevim, že je na noze mam... Většina běhu je po rovině okolo jezera, pak jeden kopec nahoru 100 vejškovejch a hned zase dolu už víceméně k depu. Všechno jakž takž jde, ale prudkej seběh je pro mě neskutečný utrpení a v obou kolech zakleju a utrousím slzičku (no pain no game).

 

Běžim zkrátka pomalu a z osmého místa padám na dvanácté. Nemam rád rychlý běhy po rovině, ale nedá se nic dělat. Prostě běžim co to dá a když seběhnu kopec v druhym kole, tak si řikam, že už to mam za sebou, už jen kousek do cíle. Pak se otáčím a vidím, že mě dotahuje týpek. Do cíle asi 400 metrů. Je mi jasný, že mě nesmí doběhnout, jsem tady pro jednu jedinou věc a tou je kvalifikační slot na Havaj! I ztráta jediný pozice může znamenat, že mi slot vyfoukne někdo jinej. Do závěru dávám všechno a cílem probíhám na 12. místě.


finish

 

Mísí se ve mě spousta pocitů, pozitivních i negativních. Dobrý plavání a kolo, špatnej běh a bolavej palec. Jsem vyřízenej, ale nevyčerpal jsem všechnu energii. Nevím jestli mi to bude stačit na první nebo druhý místo v kategorii. Hlavou mi šrotuje mrtě věcí a na chvíli se rozbrečim, tolik intenzivních emocí najednou prostě nedokážu jinak zpracovat...

 

Když se trochu vzpamatuju, tak si sundám boty, jdu na občerstvovačku a následně na ošetření. Ikdyž stále nevím jak na tom jsem v kategorii, tak začínaj převládat dobrý pocity a při ošetřování je to samej vtípek, takže začínam mít lepší náladu.

 

Zpracování výsledku se táhne a vyhlášení se posune snad o dvě hodiny. První neoficiální výsledky říkaj druhý místo v kategorii!!! Je to sice neoficiální, ale víceméně už slavím, protože třetí v naší kategorii byl týpek, který mě ke konci skoro doběhnul. Dal jsem mu 12 vteřin.

 

Vyhlášení pro mě bylo velké zklamání. Jednak jsme strašně dlouho čekali, druhak vyhlašovali pouze ve francouzštině, stupně vítězů vypadali jak naaranžovaný krabice od banánů, dvě menší a jedna větší. Navíc nebyly moc velký a švýcaři se asi pro urychlení rozhodli vyhlašovat ženy a muže ve stejné věkové kategorii najednou, čili nás na stupních stálo šest, tři chlapy a tři ženský. Medaile nebo pohár? To bych asi chtěl moc. V tašce byl bidon a dvě reklamní trička velikosti XL (nosím většinou S)...


stupně vítězů

 

Nebýt jednoho ušmudlaného papíru s nápisem QUALIFIER CERTIFICATE FROM XTERRA SWITZERLAND, tak bych celý závod a výlet hodnotil jako zklamání, nicméně dostal jsem co jsem chtěl a tak jsem vlastně spokojenej parchant... :-)

 

Z výsledků na webu jsem následně zjistil, že díky 4 minutové bonifikaci, která nám byla odečtena po pozdějším startu oproti ELITE jsem se v celkovém pořadí posunul na 10. místo. To mě velice potěšilo a tak nějak podtrhlo převládající dobrý pocit z celkového výkonu. Mise Havaj je ve své polovině, podařilo se mi kvalifikovat hned na prvním závodě a tak teď mohu vše směřovat k co možná nejlepšímu výkonu na mistrovství světa na Havaji.

Závodníci

Komentáře (2)

  1. Petr 02.08.2015
    Michale, byl jsi celkově 10. na mistrovství Švýcarska v terénním triatlonu - na co si kua stěžuješ .-) Jj, přišlo Tě to trochu draho, kvůli tomu papíru na Havaj!
    A sám si přiznej popravdě, jak jsi ten poslední týden ladil formu. Počítám, že většinou na dílně u stojanu. A den před závodem 900 km v autě. Na co si kua stěžuješ .-)

    Držím palce na Prachatice.
  2. Michal Kohoutek 03.08.2015
    Asi máš pravdu, občas je potřeba nezaujatý názor :-D

    Každopádně nespokojenost mě posune dopředu, nesmím usnout na vavřínech :-)

Okomentuj