Xterra Hawaii 2015

Xterra World Championship Maui - Hawaii 2015


Felt wings

KOLA FELT


Opravy Karbonu



BBB



bikeranch - odborný prodej a servis jízdních kol



Xterra World Championhip 2015

Na letošní mistrovství světa v terénním triatlonu na havajském ostrově Maui jsem se kvalifikoval ve švýcarkém Valee de Joux. Na závod jsem se vydal se svojí přítelkyní Míšou Porazilovou, které se kvalifikace podařila na české půdě v Prachaticích. Z původní plánované role diváka se Míša musela připravovat na závod stejně jako já, což bylo ve výsledku super, protože na samém konci sezony už člověk těžko udrží soustředění na trénink a jak je známo, ve dvou se to lépe trénuje…

Předzávodní přípravy proběhly v pohodě a tak jedinou komplikací v cestě na Havaj byl zmeškaný let v Los Angeles :-) Po příletu jsme úspěšně nasoukali kola a další vybavení do auta a vyrazili do apartmánu ve Valley Isle resortu, který byl cca 5 km od místa startu v Kapalua. Před závodem jsme otestovali vodu a vlny oceánu, běžeckou trať v plné délce a první a poslední úsek z cyklistické části.

Dva dny před závodem ještě přiletěl můj kamarád Petr Hladký, který nám dělal společnost a hlavně se postaral o fandění a fotky ze závodu a za to mu patří velký dík!

Z vodyV den závodu je oceán klidný, skoro mě to mrzí, jelikož si na plavání hodně věřim a mám dobře natrénovanej bodysurfing při vylejzání na břeh :-) každopádně ani tak to nebude jednoduchý plavání. Kdo zažil plavání na bójku ve vlnách potvrdí, že orientace a udržení polohy těla je v tu chvíli dost náročný.

Stojím na startu a praží do mě slunce (devět hodin ráno a už je ve formě). Každejch 10 vteřin nervózně kontroluju hodinky. V 9:00 startovali profíci, my jdeme na řadu pět minut po nich. Taktika pro plavání je jednoduchá, plavat rychle, ale co nejmíň se vyšťavit. Atmosféra na břehu by se dala krájet. 600 nadrženejch triatletů za mými zády připravenejch v jedný vteřině vyrazit a v prvních metrech bojovat o plavecký pozice…

Kdo by čekal pořádnou ránu z kanónu asi by se nedočkal. Startér zatroubí na trubku a celej dav se pouští do skromných vln tichého oceánu.

Mačkám stopky a jdu na to!

K první bójce je to vždycky nejhorší, všichni maj dost sil a tlačej se hlava nehlava. Naneštěstí na tom nejsem taky úplně zle a daří se mi držet poměrně čelní pozice. Plave se 2x do oceánu s výlezem a krátkým přeběhem po souši. Když vbíhám do druhého kola, tak mam pocit že se mi tělo rozpadne a trvá mi docela dlouho zase srovnat dech a tempo. Tady už jsem dobře zabudovanej a snažím se vyvážet v háku. Ke konci už je to trochu náročnější, ale z vody vylejzám v čase 23:46 (1500 metrů) což je o minutu a půl lepší než loni. Kontroluju čas na hodinkách a vím, že jsem zaplaval hodně slušně (celkově 95. plaveckej čas včetně profíků). Namotivován dobrým časem prchám do depa pro bajka.

V depu jde vše podle plánů, nasadím helmu, obuju boty, beru bajka a najednou koukám, že jsem si nesundal Swimsuit - plaveckou kombinézu, kterou jsem si dva dny předtím koupil v expu. Takže kolo zpátky na stojan, komboška dolů, opět čapnu kolo a běžím ven z depa.

V depu jem se potkal s Martinem Kostelničakem a Vaškem Zajícem, oba byly na plavání o něco rychlejší. Na kole mi chvilku trvá než se rozjedu, ale to je normální. Po pár minutách dojíždím Vaška, který hned na to v ostré pravotočce hází parádní parakotoul a gentlmansky mi uvolňuje cestu.

První polovina bajkové čáti je skoro jenom do kopce a graduje na široké polní cestě s přímým sluncem, což je totální labůžo. Až sem předjíždím docela hodně lidí a posouvám se dopředu. Z nejvyššího bodu trati nás spustí po klikatici v poli dolů z kopce. Člověk by si řek, že si trochu odpočine, ale nene… Podklad nejede a je to tu jedna točka za druhou. Už trochu začínam cejtit únavu. Cesta se postupně narovnává a blížím se k závěru bajkové části. Je to šest mil dlouhý singletrail se strašnou spoustou zatáček a členitým terénem. Z kopce brzda, pravá, rozjet, brzda levá, rozjet pravá do kopce, pořádně zabrat, z kopce brzda levá a tak je to až do konce, levá, pravá, nahoru, dolu... Neuvěřitelně náročnej závěr kola na kterej jsem se snažil pošetřit pár sil navíc. Pár lidí mě v druhé polovině kola předjelo, ale nebylo to tak hrozný.

depo kolo beh

Do depa dojíždim na boso s tretrama zacvaknutjema v pedálech. Je mi fakt teplo. Z tašky plný ledu vytahuju pár kostek a házim si je za kombošku. Beru parádně vychlazenej bidon s coca-colou, pás s číslem a výživou a vyrážim na běh.

Únavu už cejtim, ale věřim tomu, že to rozběhnu. Saju colu jak mládě mlíko a přemlouvám nohy ať už to pořádně rozjedou. Bohužel to pořád nějak nejde a tak na chviličku přejdu do chůze. To je špatný znamení, říkam si, že je ještě brzo na procházku a zkoušim to rozběhnout. Teplo obecně neni muj kamarád. Z cyklokrosu jsem zvyklej poprat se se zimou, ale vedro mi nikdy moc nesvědčilo. Už mi pomalu začíná bejt jasný, že závod pro mě končí už na první míli běhu. Pořád nejsem schopnej běžet nějaký rozumný tempo a neustále střídam běh s chůzí.

Právě začíná moje černá hodinka. Předbíhá mě jeden borec za druhym. Chvíli jdu a chvíli běžim. Nohy mě sotva nesou a počítám každej metr do další občerstvovačky, kde se budu moct zlejt vodou a pořádně se napít. Bohužel tělo vypovídá službu a přechází do pohotovostního režimu s cílem dostat se nějak, jakkoliv do cíle. Ikdyž cítím totální potupu, tak nejsem schopnej uběhnout v kuse víc jak půl kilometru a hodně často přecházím do chůze. Těžko říct kolik lidí jde na běhu přezemě, ale do stovky to nebude daleko.

Game Over. Pomalu sbíhám Mahana Rigde Trailem k DT Fleming Beach odkud už je to do cíle jenom stovky metrů. Na pláži to hecnu a doběhnu, došourám, to v kuse až do cíle.

do cíle

Čas hroznej, něco přes tři hodiny a dvacet minut. V cíli věnec, medaile a mokrej, totálně studenej ručník od Gatorade. Úleva, sem tady a chladim se… Sem úplně vyndanej, sotva stojim na nohách. Najdu volnou židli a s ručníkem přes hlavu si kecnu. V hlavě složený na kolenou mi začíná šrotovat co se stalo. Totální selhání, měsíce dřiny, odříkání a já sem rád, že jsem vůbec dokončil. Přijel jsem s pomyšlením na medaili a končím totálně vykašenej v hloubi pole. Když si tohle všechno uvědomím, tak začnu brečet. Je mi z toho tak špatně, že to prostě nejde jinak. Je to hodně emotivní chvíle. Neúpěch vždy přijímám s pokorou, ale tohle mě tak moc mrzí, že to ze sebe musim nějak dostat (měsíc po závodě, ještě když píšu report a vybavuju si tu chvíli, tak se mi svírá hrdlo).

Musim pryč, beru pití a jdu si sednout  do cílový rovinky, kde čekám na Míšu a pozoruju lidi co dobíhaj do cíle. Jsem mimo, ale postupně se z toho dostávám. Když dobíhá Míša, tak jdu za ní do cíle. Čas lehce nad čtyři hoďky, super výkon! a nakonec šestý místo v age group!

bezmoc v cíli

Pořád jsem přemýšlel kde se stala chyba a hledal spíš nějaký výmluvy. Pravdou je, že jsem před Havají trénoval poctivě a snažil se nezanedbat žádnou složku tréninku. Věnoval jsem hodně času posilování a regeneraci. Bohužel jsem na začátku sezony podcenil vytrvalostní přípravu, což se projevilo už při závodě Xterra Czech, ale to mi ještě nesecvaklo. Krátké závody do dvou a půl hodin jsem letos objel víc než slušně a špatné vytrvalosti nic nenasvědčovalo. Dokonce jsem po brutálnim pádu dojel i 211 km Salzkammergut Trophy, tam to ale bylo hodně o vůli.

Dobrou sezonu holt nelze postavit na špatnym základu, to jest poučení do budoucna. Nic nejde uspěchat a tak další sezonu rozjedu na Malorce a začnu plánovat nové cíle a hlavně pořádnou motivaci, protože od Havaje si chci minimálně na chvíli odpočinout.  

Komentáře (5)

  1. Zajda 07.12.2015
    Hezky napsané.
  2. Vlašan 07.12.2015
    O neúspěchu se mluví a píše hodně těžce, klobouk dole. Jinak koukám, jak Ti z cachtání ve vodě narostly pracky =)
  3. Roman Kohoutek 07.12.2015
    Nevěš hlavu, si dobrej. Někdy není důležité vyhrát, ale zůčastnit se. Hluboká poklona a jinak super píšeš. Držím palce do dalších závodů.
  4. Lůca 20.12.2015
    Pěkně napsané, protože moc dobře jsem z písmenek pochopila, jak ses na trati a v cíli cítil. Uchop to jako další zkušenost a příště jim ukážeš záda. Jinak brácha má pravdu, vršek se Ti hodně změnil :-)
  5. Michal Kohoutek 29.12.2015
    Díky všem. Postava se při triatlonu holt trochu změní, ale hodně to dělá i ta plavecká kompresní kombinéza, člověk hned vypadá víc namakaně :-)

    Další sezona snad bude lepší a hlavně i kratší...

Okomentuj