Xterra France

Xterra France - mistrovství Francie a kvalifikace na MS na Havaji


Felt wings

KOLA FELT


Opravy Karbonu



BBB



bikeranch - odborný prodej a servis jízdních kol


Xterra France


Report by Michal 

Xterra France byl můj první pokus o slot na Hawai. Po konzulataci s Helenou Erbenovou jsem tento závod vybral záměrně, jelikož byl relativně blízko (700 km) a měl mít podle všeho jednu z nejtěžších cyklistických částí ze všech kvalifikačních závodů v Evropě, což mi jako kovanému cyklistovi mělo vyhovovat.

Závod se konal v neděli u krásného jezera Lac de Longemer v Xonruptu mezi horskými vrcholy. My jsme bydleli o mestečko vedle v Gérardmer, kde letos končí 8. a startuje 9. etapa Tour de France. Atmosféra Tour je zde cítit na každém rohu a to už více jak týden před příjedem celého cirkusu jménem Tour de France.

My jsme s kamarádem Petrem a mojí mamkou dorazili do Gérardmer ve čtvrtek okolo páté hodiny odpolední. Přivítalo nás sluníčko a téměř tropické vedro. Beru bajka a jedu protočit nohy k jezeru do Xonruptu. Zde potkávám početnou českou grupu, nějaký foto, pokec, projetí běžecké trati na kole a hurá dom. V pátek a sobotu většinu dne prší. Obě rána si jdu zaplavat cca 1500 metrů. Páteční bouřka mě zahnala a tak jsem si jel projet cyklistiku až v sobotu. 19ti kilometrový okruh v totálních kopcích se sjezdama za který by se nemuselo stydět kdejaký crosscountry. Jako bonbónek dva větší skoky hned po prvním stoupání a dřevěná lávka s pumptrackem a klopenkou v cíli.

Na neděli se nám udělalo pěkný počasí a tak ve dvě hodiny startujeme do polojasna a 25ti stupňů. Od Krupiho mam půjčenej top neopren Blueseventy Helix a na 1500 metrů plavání si celkem věřim. Stojíme ve vodě, spíkr stupňuje atmosféru, až to zhruba 50 lidí nevydrží a v domění, že nastala ta pravá chvíle, začali plavat. Naštěstí  se zastaví, ale rozhodčím se nadaří zahnat je zpátky. Proto se přesouvám hned za ně a v tu chvíli zazní výstřel!



Voda se vaří a 800 závodníků právě vyrazilo na první bóji. Plavu celkem vepředu, ale v tom masakru se těžko odhaduje pozice a směr. Prostě plavu někomu v nohách a to mi ke štěstí stačí. Od první ke druhé bójce je to nekonečně daleko a jen těžko srovnávám aktuální pocity s těma z bazénu. Je to asi jako když pijete pivo v hospodě a pak na horský dráze, tohle je prostě jiný kafe, pivo... Když se točí na třetí bójku, tak se obrací zpátky ke břehu. Od poloviny si držím svojí pozici, stejně jako lidi předemnou a zamnou. Břeh se blíží, ale plavu dokud nereju frňákem v písku. Na vysokym břehu jsou dva maníci a podávaj nám ruce, aby jsme se vůbec vyškrábali nahoru. Nastavuju pádlo tomu vpravo a skáču nahoru. Náhle mi ovšem uklouzne noha a rázem mě chytá neskutečná křeč do zadního stehna. Do depa běžim jak posranej a těžko si v hlavě srovnávam co mam vlastně v tu chvíli dělat. Sundat vršek neoprénu, sundat čepičku, sundat brejle a vyndat špunt z levýho ucha (ten druhej, z ucha pravýho, plave někde v jezeře a pokud ho někdo nespolknul, tak tam plave do dnes...). Po plavání 37. místo za 21 minut a 20 vteřin.



T1, vše probíhá hladce a z depa vyjíždim 33. Dávám gelíka a valim k prvnímu kopci. Nejede se mi úplně nejlíp, ale to je po plavání celkem normální. První kopec se snažim držet grupy, kterou pomalu dojíždim. V první technický pasáži si dokazuju, že tady problémy nemam. Bohužel čim déle jedu, tim víc je mi jasný, že je něco špatně. Absolutně se nemůžu vytepat a nejsem schopnej akceptovat tempo ostatních. Celá cyklistika by se dala popsat jako absolutní tryzna a naprostá bezmoc. Předjíždí mě jedna ženská za druhou a já vim, že tohle nedopadne dobře. Trať je extrémně náročná a ve druhém kole už se sotva držim na kole i ve sjezdech o výjezdech radši nemluvě. To, že jsem se neobtěžoval vzít si rukavice mi taky ve sjezdech moc nepomohlo...

Světlá chvilka přichází 2x a to při průjezdu cílem na lávce, tohle mě prostě baví a lidi to taky baví, takže skáču, klopenku jedu hezky vysoko a v technice si to prostě úžívám... Cyklistiku, tedy 38 kilometrů jedu 2 hodiny a 45 minut! Jsem totálně kantáre a normálně se těšim, až z toho mučidla slezu a nazuju si běžecký kecky.



T2, vše probíhá hladce a z depa vybíham 82. Propad hrozivej, ale slevil jsem z cílů o slot až na samé dno a to sice dokončit to aspoň trochu se ctí. Běh je stejně jako kolo extrémě náročnej. Na začátek kopec jako prase, pak seběh po louce, brodění potokem a bahnem, občerstvovačka, seběh se šutrama a přes silnici k jezeru a do cíle. Na konci okruhu po členitém seběhu je pod kopcem bahnité pole. Hlavu si s tim nelámu a běžim středem jako prasátko. Při třetím kroku mě trochu zastudí pravý chodidlo. Ne že by to bylo nepřijemný, ale problém je v tom, že mi bota zůstala v blátě a já běžím na boso :-) ne že by běhání na boso bylo nepříjmný, ale tady se to moc nehodí :-) stejně mi o nic nejde a tak se v klidu vracím a spolu s ostatníma na trati se tomu zasměju.

Druhé kolo běhu už taková prdel není a místama do kopce už jdu i pěšky... Ale vždy jen na chvíli a hned zase běžím gazelím krokem. Tak dobře, spíš tahám nohy z medu, než že bych běžel... Ještě do sebe kopnu guaranu a jdu vstříc závěru. Podruhý už bláto raději obíhám úplně bokem, přeci jenom šutry a tráva v botách neni aktuálně největší slast. Hákuju borce a vyvážim se až do cíle. Guarana mě celkem nakopla, takže bylo na konci poznat, že snad i běžím :-)

V cíli se mi hrozně ulevilo. Místama na kole jsem v koutku myslel, že to vzdám. Tak špatně se mi jelo, až sem byl zlomenej. Ale nakonec jsem dokončil na 85. místě a odnesl jsem si spoustu zážitků.

Výběr závodu se mi stal osudným, jelikož díky nemoci a nadměrnému množství práce jsem na přelomu května v podstatě měsíc nic kromě plavání netrénoval. Hned jsem si uvědomil, že takhle to nepůjde a že to tak vůbec nemá smysl. Do další kvalifikace v Prachaticích zbývá měsíc času, takže podle možností odtrénuju co půjde a uvidíme jak to dopadne.

Po absolvování Xterra France a komunikaci s několika závodníky se potvrdilo, že jde asi o nejtěžší xterru v Evropě. Mě samotnému závod trval 4 hodiny a 9 minut, vítěz mi dal 55 minut... Jen pro srovnání, mistrovství světa na Havaji jde vítěz zhruba dvě a půl hodiny, tedy o třičtvrtě hodiny kratší dobu než ve Francii. Jsem rád, že jsem ve Francii mohl startovat a až se zase dostanu do lepší formy, tak si to snad i zopakuju. Přeci jenom není to úplně tak daleko, je tam krásně a hlavně naprosto suprová divácká kulisa!

Michal


Závodníci

Komentáře (4)

  1. Peggy 18.07.2014
    Kolo jako mučidlo? Dost hustý slyšet zrovna od tebe... Kdy se jede kvalifikace v Prachaticích?
  2. Michal 29.07.2014
    Peggy, Prachatice se jedou 9.8.2014... snad bude lepší forma a poučení z Francie, že plavat rychle se nevyplácí :-)
  3. Lůca 31.07.2014
    Video z kola je pecka a atmosféra musela být úžasná, takže i když závod ne vždy sedne je fakt, že tu dřinu děláme i pro jiné pocity a zážitky!!! Fandím tomuhle sportu!
  4. Peggy 04.08.2014
    Tak tak koukám ze zvědavosti na výsledky a být 85. z 642 dokončivších borců, to mi nepřijde vůbec špatný.. zdůrazňuji: vůbec! Ještě chvíli a budu tvůj agent na hledání sponzorů :P

Okomentuj